Květen 2014

Hey! Souls!

27. května 2014 v 17:09 | Paralysia
Jen kratičký článek, jelikož jde pouze o to, zda chcete být pořád v mých dušičkách. Takže se jednoduše zapište dolů do komentářů a já si vás sem napíši :).

Who could learn to love a beast? - Polyvore

Callia
Kaisa FireFlie
Milenne
Luke
Abigail
Clara Black
Anůše
Lilly
Violett
...
Díky :).

Something in between?

26. května 2014 v 17:01 | Paralysia |  Úvahy
Hi guys and my little lunacy souls!
Dnes zde přicházím s článkem, jehož téma mě před malou chvílí napadlo. Je to špatně, nebo správně? Co tím myslím? Já si myslím něco a vy si třeba můžete myslet něco jiného. V hodně věcech jsem nejistá, ale nevědět, co je zlé a co dobré? Proto "Somenthing in between". Asi tu situaci jaksi napíši. Jde o to, že mám jednoho spolužáka. Přišlo mi, že mi nějak dává na jevo, že mě má rád, ale já tomu pořád nevěřila a možná ani nevěřím. Navíc nevím, zda city opětovat. Brala jsem ho spíš jako kamaráda, ale nemůžu říci, že bych o něm nepřemýšlela i jinak. Je hrozně hodný a nikdy jsem snad nepotkala hodnějšího kluka(pokud se v něm teda nemýlím). Řekla jsem si ne. Za pár měsíců jdu na školu do Brna a jak by to fungovalo? Doma budu jen o svátcích, prázdninách a víkendech a to ještě možná i dost unavená. No, prostě ne. On mě většinou chtěl po škole obejmout a já to neměla ráda, ale až když jsem ho odmítla(což bylo asi tak minulý, nebo předminulý týden), málem se na mě ani nepodíval a po dnešku mám takový pocit, že se mnou nerad mluví... Mrzí mě to. Je to špatné nebo dobré? Udělala jsem to, co jsem si myslela, že je správné, ale mám pocit, jako by to bylo i opačně. Neodmítla jsem ho nějak tvrdě. Když mě chtěl obejmout, tak jsem řekla: "Hej... Nedělej to." Možná si představíte, že to znělo dost blbě, ale neznělo. I když, z jeho pohledu možná ano a možná je z toho špatný, ale... Nevím, jsem jen člověk. Asi by i stačilo se jen zeptat, co tím vlastně myslí, nebo se nějak udobřit. Naposledy mi psal o víkendu, ale večer a byla jsem na mobilu. Zeptal se mě, co budu dělat na další den, ale to už jsem asi spala, jelikož bylo pozdě večer. Tady to máte. To je můj aktuální problém a nejistota. Co vy? Stalo se vám něco, co je špatné, ale i dobré? Somenthing in between?

I was scared of dentists and the dark

25. května 2014 v 11:56 | Paralysia |  Deník
Hi, guys and my little lunacy souls!
Popravdě i čekám, že si tento článek přečte opravdu málo z mých spřátelených dušiček. Ale to nevadí. Včera večer, když jsem dodělala vzhled blogu, jsem tak narychlo oběhla blogy. Pokud mi nevěříte, tak vám řeknu, co si pamatuji. Violett píše novou povídku a myslím, že asi tak dvě osůbky(myslím, že mezi nimi byla i Milenne) se přemýstily, možná tři. Jen jsem se tak dívala, jak to u vás jde a zatím jsem si nic nečetla, jelikož už bylo hodně pozdě večer. Samozřejmě to napravím ;). Teď k povídkám... Mám takový pocit, jako bych měla všechno smazat a začít odznova, ale neudělám to. Možná mě napadl nový příběh a možná ho budu i často psát, ale přece jen se blíží léto a já si ho chci naplno užít. Užít si ho hlavně s Calliou, jelikož je to má nejlepší kamarádka, která mi na mé narozeniny dala tak nezapomenutelný dárek, že ji chci obejmout, jen když se na něj podívám. Jak tady tak leží na stole a křičí na mě. "Přátelé navždy :3." Zpět k povídkám. Nejsem si úplně jistá, že chci dopsat, nebo spíš pokračovat, v SM. A jestli se mám vůbec dále pouštět do Léčitelky, anebo ji napsat úplně znova. Je toho hodně, ale zároveň málo. Věřili by jste tomu, že Nádherné bytosti čtu skoro dva měsíce? To jako vážně? Už mi chybí jen pár stran, ale i tak. Doba, kdy jsem byla nepřítomná, nebyla vůbec špatná. Ve škole to šlo(stejně jako když jsem blog psala), nemusela jsem přemýšlet nad tím, co psát na blog, nebo se nutit napsat kapitolu. Uvolňující období. Ale začínalo mi to chybět. Nejsem si jistá, jestli budu povídky psát, ale chci se zaměřit i na články, kde budu vylívat své city a názory na aktuální či neaktuální téma. Dál básně. Večer, když nemohu usnout, přemšlím a přemýšlím, až mám v hlavě báseň, ale většinou jsem moc unavená na to, abych si ji zaznamenala. Všechno v té "době" nebylo tak světlé, jak tady vykládám. Děly se i věci, které... Na které bych ráda zapomněla, nebo je napravila. Nemožné. Co dál bych řekla? Ano. Omlouvám se mým šíleným duším, protože jsem jim nic nekomentovala a ani je neobíhala. Omlouvám se, ale tohle jsem prostě já a nic s tím nezmůžu. Každý je jiný a já jsem taková, že u mnoha věcí moc dlouho nezůstanu. Lepší, než abych si blog úplně smazala no ne? Tak konec! Jsem zpět, nekončím a to by vám mělo stačit. I to, že se omlouvám :). Pokud jste se odhodlali si tento článek přečíst, tak gratuluji. Teď můžete napsat svůj názor :).
xo | via Tumblr