Léčitelka duší - Prolog

31. března 2014 v 12:37 | Paralysia |  Léčitelka duší
Konečně! Trochu opožděně, ale aspoň něco :). Nevím, jestli je to napsáno dobře, ale snad to zas tak hrozné není :D. Nevím, ale nějak mě chytlo psaní básní. Nebo mě to spíš naplňuje. Myslím, že jsem zrovna psala kousek Léčitelky a najednou mě to napadlo a musela jsem psát. Už odbočuji... Zkrátka si krátký prolog užijte a snad se bude aspoň trošku líbit :).

Léčitelka duší - Prolog

Každé ráno je tiché, ale zároveň hlučné. Pořád si nemohu zvyknout na to, že už je léto a většina studentů odjela za svými rodinami. Trochu jim závidím. Kéž bych měla někoho za kým se vydat. Bohužel to tak není.
Probouzím se s pocitem samoty a opuštění, přestože hned vedle mého pokoje spí Lena, má kamarádka. Trvala na tom, že se mnou zůstane. Chvíli jen tak pozoruji praskliny na stropě, ale ty se pak změní v jakousi slepou mapu, takže odvrátím pohled a přetočím se na bok. Překvapuje mě, že na pár minut ještě usnu. Když se však probudím, se vzdechem se vyhrabu z peřin a cestou ke koupelně přemítám o tom, co budu dnes dělat. Nejspíš navštívím další ztracenou duši a pomohu jí obživnout.
Malá koupelna v hnědých odstínech mi přináší klid. Nevím proč, zkrátka je to tak. Přejdu k zrcadlu, které zdobí železný květinový rám. Odraz pouze ukazuje osobu, jejíž vlasy mají téměř platinovou barvu a oči jako nebe při bouřce, jenž se rozprostírá nad mořem. Kromě toho, že má od přírody zvláštní zbarvení pramenů, na ní není nic zvláštního. S hlavou v oblacích si sebe představuje na lepším, volnějším místě, když tu ji bodne trn zevnitř srdce. Někdo potřebuje její pomoc.
Otočím kohoutkem a do dlaní si nechám napustit trochu vody. Studenou spršku hodím na svůj obličej a šokem trochu vyjeknu. S čistotou a svěžím dechem vyjdu z koupelny přímo ke skříni. Pro svou práci se oblékám svátečně, proto mám ve skříni plno šatů, sukní a lodiček. Zvolím černé šaty pod kolena, které vypadají, jako by spadly z temného měsícem zalitého nebe. Na nohy si navléknu silonky a obuji si tmavé páskované lodičky na vysokém podpatku. Vlasy si jednoduše učešu a přidám pár pinetek. V jednoduchosti je krása. Na levou ruku si navleču perlový náramek. Není to obyčejný náramek, ale jakýsi talisman, který mi dodává více síly. Perly na něm jsou zářivé a jen já mohu pocítit, jak v každé kuličce pulzuje moc.
Nakonec vydechnu a otočím se. Udělám pár základních kroků a v duchu opakuji slova, která mě přenesou k Pozemské bytosti, která právě potřebuje moji pomoc. Pohybuji se pomalu a jistě. Perly na náramku začnou jedna po druhé svítit. Po chvilce pocítím ten známý tlak na prsou, a když otevřu oči, stojím před dveřmi malého bytu s číslem 73. Ladně projdu zdí jako duch a instinktivně zamířím k dětskému pokoji.
Na pár minut pocítím tu bolest, kterou cítí holčička uvnitř místnosti, přestože ani nevím, jak vypadá. Cítím bolest tak pronikavou, až mě srazí na kolena. Necítím jen fyzickou bolest, ale i tu psychickou. To malé dítě nejenže má zákeřnou nemoc, ale má rozhádané rodiče a ve škole si prožila šikanu. Stává se to vždy. Bolest přichází nepozorovaně a nepředvídatelně. Mám kolikrát co dělat, abych tomu zabránila. Někdy přemýšlím nad tím, jak mohou takhle malá stvoření podstoupit tolik operací a nezbláznit se z toho.
Opřu se o parkety rukou a zhluboka dýchám. Pomalu, se zatnutými zuby, se postavím a opět prostoupím dveřmi. Ocitnu se v pokoji, který nemá moc nábytku, ale za to je dost velký. U okna na posteli leží malá Gracie obklopená plyšáky a hračkami. Na svůj věk je maličká, pohublá. Víčka zakrývají podstatu jejích očí, mě se však ukazují v plné kráse a prozrazují mi, co za špatnosti viděly. Její oči jsou pestré a zelené jako tráva. Vyzařuje z nich překvapivá síla. Pleť je bílá jako sníh a bez jediné vady. Vlasy má jistě černé. Dokážu to vycítit. Na své holé lebce má přivázaný růžový šátek s proužky.
Celá její postavička se choulí v peřinách. Místnost je studená a chladná. Topení je naplno. I my máme nedostatky. Nepoznám, jestli je v pokoji zima, nebo teplo, protože mě jde vždy mráz po zádech.
Sednu si na kraj postele a chytím ji za ruku. Soustředěně dýchám a svou moc směřuji do svých dlaní.
"Všechno bude v pořádku, neboj." Šeptám jí do ouška, jež má zdobené kruhovou náušničkou. "Sanabo animam dissolventur interitu jam amplius, sanabo animam dissolventur interitu jam amplius…" Opakuji stále stejnou větu a koncentruji se, jak jen mohu. Náramek se začne znovu rozsvěcet a s ním i Gracie, ta malá holčičky. Září světle vyléčení. Funguje to. Prožívám to, snažím se pomoci. Dělat lidem takovouto službu je pro mě pocta. Před očima se mi míhají všechny ty osoby, které jsem navštívila. Sebepoškozování, šikana, smutek, zlost, závist, rasismus, … Nenávist. Mladí, staří, bílí, žlutí. Vrazi, násilníci. Proč pomáhat i takovýmto lidem? Jde o osvobození. Gracie neuzdravím od rakoviny, ale daruji jí pocit síly. Posílím její mysl a především duši.
Výdech. Rozevřu víčka a uvidím usmívající se malé stvoření. Mávnu rukou a v ruce se mi vykouzlí jemný bílý šátek s krajkami. Ten starý jí sundám a položím na noční stolek. Novým jí přikryji hlavu. Nemáme povoleno se jich moc dotýkat. Nesmí o nás nic vědět. Já jim však vždy něco ponechám. Třeba jako tento šátek. Vložila jsem do něj kousek sebe.
Sesednu z matrace a malé dívence věnuji povzbudivý úsměv. Pořád spí a to je dobře. Tak se pozná skvěle odvedená práce. Spící tajemství, které v hloubi duše ví, co se tuto noc stalo. Ale jen v hloubi a zahrabáno radostnými vzpomínkami.

Naplňuje mě to, že pomáhám. Většinou to sice není tak velká pomoc, ale aspoň nějaká. Jsem šťastná a s klapáním a úsměvem na rtech odcházím z pokoje jako duch.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 31. března 2014 v 16:47 | Reagovat

Úžasné! První slovo, které mě napadlo bylo jemné a procítěné. :3 ♥

2 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 31. března 2014 v 17:00 | Reagovat

[1]: Děkuji :).

3 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 31. března 2014 v 17:21 | Reagovat

Je to úžasný, někde v duchu jsem věděl, proč jsem se nemohl dočkat :)Byl to určitě nějaký bytostný magický popud, který mě nadopoval endorfiny a neskonalou touhou si konečně přečíst tvou povídku a ejhle, určitě nějaká léčitelka duší navštívila i mě, jelikož se dnes po duševní a psychické stránce cítím lépe a tahle povídka je další dílek skládačky mé dobré nálady :) Jen tak dál a když budu troufalý, tak podle mého skromného názoru je to to nejlepší, nejprocítěnější a nejčtivější dílko, které jsem od tebe četl :)Fakt nepřeháním, ani Srdce Modrokrevných, mě takhle nepobláznilo :) Líbí se mi ta atmosféra a ten skrytý nápad, který se určitě bude rozvíjet dál a dál :) Jinak mohu jen říci, že v mé povídce se také objevila osůbka s rakovinou, jenže její život skončil, lépe dříve než po bolesti později, jelikož jí zbývaly jen dva dny života :) Jen tak dál :)

4 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 31. března 2014 v 18:57 | Reagovat

[3]: Takovou chválu jsem teda nečekala. Moc děkuji :). Je super, že se cítíš lépe. Mou osobu už celý víkend až do teď ovládá dobrá nálada, takže doufám, že mi to vydrží a snažím se nemyslet na věc, které mě srážejí.
Opravdu jsem si nemyslela, že se bude povídka tak líbit, ale když vidím, že ano, moc mě to těší :). Což mi připomíná, že bych měla dočíst Stopy noci :). Snad se na to ještě dnes vrhnu :). Ještě jednou moc děkuji :).

5 Milenne Milenne | Web | 31. března 2014 v 20:59 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas pro Claru? :D
Když tak díky! :D
http://blog.blog.cz/1403/vyberte-blogera-pro-rozhovor#komentare

6 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 31. března 2014 v 23:31 | Reagovat

[5]: No, fajn. Příště do reklam ;).

7 Anůše Anůše | Web | 1. dubna 2014 v 19:26 | Reagovat

Mám úsměv na tváři :) Moc se mi to líbilo a nemůžu se dočkat jaká bude léčitelka dál. Moc se ti to povedlo, až mě z toho zahřálo u srdce. Jak se ta mála usmála-to bylo moc hezké!

8 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 20:13 | Reagovat

[7]: Děkuji :). Jsem ráda, že tě to tak nadchlo :).

9 Lilly Lilly | Web | 2. dubna 2014 v 18:27 | Reagovat

Krásny úvod, veľmi pekne píšeš a ten nápad je veľmi pekný. Takú liečiteľku by som niekedy potrebovala. Som zvedavá na pokračovanie :)

10 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 18:57 | Reagovat

[9]: Děkuji :). Doufám, že první kapitolu dopíši do konce týdne.

11 Kaisa FireFlie Kaisa FireFlie | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 22:49 | Reagovat

Slíbila jsem si jednu věc - že tohle bude jedna z mála povídek, kterou si přečtu. Je toho spoustu, co si bloggerky čtou, co milují, ale po pravdě já jsem se neshlédla v žádné s těch obrovských zářivých hvězd vašeho světa a už je to tak. :) Tak jsem tu, jak jsem ti říkala a jak jsem prosila. Léčitelka duší je... nádherná, kouzelná, krásná. Líbí se mi to propojení duchovní síly se zdravím, protože je velmi důležité, je to skvělý nápad a výborné provedení. Občas bych trochu natáhla věty a využila i o něco delší souvětí, ale to neber moc vážně, abys pak jednou nedopadla jako já a mé nekonečné myšlenky. Jen mi trochu vadí jedna věc - platinová barva vlasů, bouřka v očích, havran se zelenýma očima. Je to tak ohrané! Já tě chápu, rozhodně jsou to nádherné barvy, ale také mi trochu vadí, že spousta z nás má sklony se odkloňovat od toho normálního k dokonalému, perfektnímu a nádhernému, co nám zamotá hlavu. Kdo by chtěl ošklivou hrdinku... Ale já ano, byla-li by originální a taková, že by mě její příběh chytil za srdce. U tebe to však kompenzuje fakt, že léčitelčina povaha a podstata její moci je kouzelná. A to patetické oblékání, když jí stejně nesmí nikdo spatřit, dává to tomu magický nádech. U malé Grace bych vytkla to, že člověk v jistém stádiu rakoviny vypadá poněkud hůře a ačkoliv věřím, že byla krásná, tak se na ní nějak nemoc podepsat musela. Ale ber to jen jako drobné popostrčení jistým směrem z toho, co jsem si všimla. Nic ti nevytýkám, protože je to skvělé a je to to první, co jsem si kdy z blogových povídek přečetla. A myslím si, že nelituji. :)
Kaisa

12 DorkaJ. DorkaJ. | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 22:56 | Reagovat

Jediné čo v mysli mám
je tá krása, nekonečná
a tak precítená.
Keď úsmev malého dievčatka
vyčaril mi úsmev na perách.

Ale dosť už mojej pseudo poézie. Veľmi sa mi to páčilo a celá scénka sa mi premietala priamo pred očami akoby som sedela v kine. Až na otravných spolusediacich ktorí každú scénku musia skomentovať alebo prežúvajú tak hlasno, že by ich aj na druhom konci zemegule začuli. :) No dobre už zase odbáčam od témy, tak aby som sa ešte dnes dostala k tomu čo som pôvodne chcela napísať chcem podotknúť, že ma Liečiteľka zaujala a som rada, že som sa cez KP preklikala až sem.

13 Violett Violett | Web | 5. dubna 2014 v 16:15 | Reagovat

Moc pěkné. Nějak se mi líbí, že je to povídka kde pro změnu pomáhá někdo. Určitě budu číst i další kapitoly, takže s psaním hodně štěstí :)

14 Paralysia Paralysia | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 17:40 | Reagovat

[11]: Děkuji, za tvůj názor :). Já osobně nevím a ani jsem nepsala, v jakém stádiu rakoviny byla. Jen jsem poukázala na to, že nemá vlasy. Nejsem doktor, tak to nepoznám, ale díky za radu. Za všechny rady :). Teď se snažím dopsat první kapitolu a tak nějak nevím co se bude dít dál. Barva očí... To nemělo být doslova, jen že mají barvu, jako ty bouřkové mraky. Platinovou barvu vlasů jsem dala kvůli sobě, protože se mi líbí. Možná vím, jak to myslíš, ale nedokážu to nějak vysvětlit a ani posoudit, jestli je to ohrané. Asi čtu málo povídek. Delší věty? Teď se snažím napsat aspoň tu jednu větu. Moc věcí mě teď nenapadá a pořád přemýšlím nad poezií. Ještě jednou ti děkuji, za tvé názory a rady :).

[12]: Ta báseň je jednoduchá, ale hrozně pěkná :3. Moc se mi líbí. A děkuji za tvůj názor :). Jsem ráda, že se ty mé "povídky" někomu líbí.

[13]: Děkuji :). Doufám, že tu první kapitolu někdy dopíši -.- :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama