Březen 2014

Léčitelka duší - Prolog

31. března 2014 v 12:37 | Paralysia |  Léčitelka duší
Konečně! Trochu opožděně, ale aspoň něco :). Nevím, jestli je to napsáno dobře, ale snad to zas tak hrozné není :D. Nevím, ale nějak mě chytlo psaní básní. Nebo mě to spíš naplňuje. Myslím, že jsem zrovna psala kousek Léčitelky a najednou mě to napadlo a musela jsem psát. Už odbočuji... Zkrátka si krátký prolog užijte a snad se bude aspoň trošku líbit :).

Anděl, Satan a voják – Zrada, pomsta a zbraň

29. března 2014 v 18:02 | Paralysia |  Poezie
Není to sice báseň, kterou jsem chtěla dokončit, ale jelikož kolem mě letěla múza, proč ji nechytit? Snad se bude líbit :).

Anděl, Satan a voják - Zrada, pomsta a zbraň

Viděla jsem padlého anděla,
Viděla jsem přicházet zlo,
Nad ním se temná obloha skvěla,
Havraní krákání nezmlklo.

Leží tam, vlasy černé,
Oči stejně tak, jako noc,
Nikdo, nic není věrné,
Podle nich chtěla toho moc.

Křídla zlámaná pírko po pírku,
Život vyrvali jí z hrudi,
Kůže rozřezaná, v srdci kulku,
Teď existují jen ti krutí.

Havran vyrývá epitaf na nebeský kámen,
"Žila, padla, umřela,
Řekněme za ni amen,
Že démonovi hlavu popletla."

Ušila léčku,
Za to život jí vzal,
Nepodvolila se člověku,
Střílel, ani se nedíval.

Satan poslal na ni vojáka,
Co vážil si života a darů,
On nasadil mu do hlavy brouka,
Při chodu i vraždě, díval se dolů.

Klečí na útesu,
Pozoruje nehybnou dívku,
"Nechápavostí se třesu,
Nechal jsem si jednu kulku.

Zabil jsem, co jsem to za zrůdu,
Ke spánku si hlaveň přikloním,
Naposledy podívám se vzhůru,
Skončí to pouhým stlačením."

K nebi vzhlíží,
"Anděli, obětuji svoji duši,
Oči se mi klíží,
Daruji ti života kuši."

Z dálky slyšet je jen tichá rána,
Démonův rozléhá se smích,
Smrti pokryla je blána,
Všechno to v očích mých.

Nepokoušej se zradit Satana,
Muka tě obejmou,
Srazí tě jedovatá katana,
Padneš, do nebe tě nepozvou.

Au...

29. března 2014 v 13:41 | Paralysia |  Deník
Další osudný článek do deníku. A taky pár informací (jak jinak). Léčitelku se snažím psát, takže si myslím, že by tu do neděle mohla být. V pátek jsem nebyla ve škole, protože smrkám, kašlu, škrábe mě v krku, kýchám a znovu smrkám. Samozřejmě jsem využila toho, že mám volný den a jen jsem lenošila. Přemýšlela jsem, jestli tu napsat jednu věc, ale nenapíši ji sem, protože na ni chci zapomenout.
Takže :D! Chci opravdu moc poděkovat za vaši podporu, za vaše názory a empatii. Vím, že v tom nejsem sama a lépe to všechno překonávám. Pokusím se dopsat tu báseň, protože už je dost dlouho odožená a já to tak protě nesmím nechat! Za chvilku, asi kolem 14:00, jsem před 15 lety poprvé spatřila světlo světa. O téhle zmíňce jsem taky přemýšlela, ale proč to tu nenapsat? Nepotřebuji dárky, nebo nějaká dlouhá přání, jen chci, aby jste to věděli. Nevím proč, jen tak :D. A na své narozeniny nemocná -.-. Super :D. Mám docela dorou náladu, takže možná spatlám nějaký ten design. Baví mě taková ta jednoduchá grafika, stačí mi :). K narozeninám jsem zatím dostala hodně kytek, dekorace, kosmetiku a co je nejdůležitější: čokoládu :3! Ne, ta důležitá věc je taky kniha. Přemýšlela jsem o tom, jakou si přát a chtěla jsem nějakou tlustší, delší. No, přála jsem si a následně dostala knihu Nádherné bytosti. Od Cally vím, že je to dobrá kniha. Jinak jsem ji dostala od svého taťky. Každý rok se mě ptá, jakou bych si přála knihu a pak mi ji koupí. Přijde mi to trochu jako tradice :).
Už budu končit a ještě jednou všem děkuji za krásné a povzbuzující komentáře. Moc mě potěšily!
Present|vk


Something... weird?

23. března 2014 v 14:07 | Paralysia |  Deník
Opět a zase oný informační článek. Omlouvám se, že jsem teď vlastně ani moc nekomentovala, ale o víkendu jsem byla u babičky. Teď už jsem doma, ale jelikož má jakousi smíšenou náladu a cítím se dost otupěle a štve mě brácha a... Je toho moc. Něco mému životu asi chybí. Nebo někdo, nebo nějaké rozptýlení. Nemám ráda svoji povahu a vlastně se sebou vůbec nejsem spokojená. Nejde ani tak o vzhled, jen mám pocit, že jsem špatná. Nechci, aby si o mě lidi mysleli něco špatného, nebo mě považovali za špatnou. Mám strach z jejich reakcí, z jejich čehosi. Nemám strach z hadů, z pavouků nebo ze tmy. Mám strach z lidí, ze sebe samé. Taky ze strachu samotného. Nebudu tady psát, co se děje, protože si sama nejsem jistá. V hodně věcech jsem nerozhodná, nejistá. Když jsem opravdu šťastná, je to jako dar. A ne jen tak někdo mě může udělat šťastnou. Tečka, dál už nepíši, jen chci, aby jste věděli, že se omlouvám. Taky se omlouvám novým zbloudilým dušičkám, ale ještě se po vašich blozích rozkoukávám a teď jste se mi nakupily hned dvě, takže je to těžší, i když se to tak nezdá. Všechno se na mě kupí a kupí, ale co už :)? Slíbila jsem, že si dočtu Stopy noci a o to se také celý týden snažím a doufám, že to nakonec zvládnu a pak napíši článek do výzvy od Clary a Milenne(snad jsem to napsala správně :D). A MUSÍM konečně napsat prolog k Léčitelce, jinak... Nevím, prostě něco :D. Zatím se mějte, doufám, že se dám co nejdříve do kupy a naberu sílu :)!
Inspire

Hm..

20. března 2014 v 18:41 | Paralysia
Jsem zde s dalším "info" článkem, ale slibuji, že ty následující budou už více kreativní :). Jen vám chci říct, že ještě pořád do hloubky promýšlím povídku "Léčitelka duší" a tak nějak chci, aby to byla opravdu dobrá a originální povídka. O to se snažím i u těch ostatních, ale snad víte jak to myslím. Příběh bude smutný, zamilovaný a... Šílený? Dále tu mám nedokončenou báseň. Chybí mi jeden jediný verš, nebo jedna jediná sloka, to ještě nevím. Povídku "Broken souls" psát nepřestanu, jen bude dílo trošku pozastavené. Teď se budu hlavně snažit napsat prolog k Léčitelce. Potom bych se pustila do toho přepisování SM. Moc se mi do toho nechce, ale lepší, než abych to přepisovala doslova. Jen se podívám na chyby jak v pravopise tak v ději.
Nakonec bych chtěla říct, že jsem ráda za další duši, která sem zabloudila :). Děkuji, Anůše :).
PS.: Přeji krásný první jarní den!
hello!🍀


Ďakujem, sused

19. března 2014 v 19:31 | Paralysia |  Deník
Jelikož jsou téměř všude reklamy, tak jsem objevila i tuto. Myslím, že všichni znáte nynější reklamu na Coca Colu. Je to asi má nejoblíbenější reklama. Pošli dobro dál... Toto nebude nějak dlouhý článek, jen jsem na to chtěla poukázat.
Jde vlastně o jakou knihovničku v podobě větší ptačí budky v sousedství. Projekt je myslím jen na Slovensku, ale bylo by fajn, kdyby se tyto "boudičky" rozšířily i k nám do Česka. Je to tak originální a pěkné. Nikdy by mě nic podobného asi nenapadlo. Přestože budku může kdokoliv zničit, což se už myslím stalo, i tak je to opravdu dobrý nápad a výborně se hodí na "Pošli dobro dál". Eva a Jana to vymyslely opravdu dobře. Ano, opakuji slovo dobře a dobrý, ale snad to tak nevadí. Vlastně je to víc než dobré. Nevím, jak to popsat, ale snad mě chápete :D. Tak, co si o tomto projektu myslíte vy?


Co dál?

14. března 2014 v 19:28 | Paralysia |  Deník
Zdravím :).
Toto je další informační článek, ale teď jich tu bude asi více. Možná jste si všimli, že jsem tak nějak napsala do rubriky Deník a to článek Knihy, knihovny - Naše světy. Nechci si dělat zvlášť rubriku, ve které budu mít své názory a navíc si myslím, že se to do deníku hodí spíš, protože se mohu tak nějak "vyřvat". Snad chápete :). Blogování mi začíná k srdci přirůstat více a více. Nebo přesněji lidé, co tento blog navštěvují. Tímto chci poděkovat všem, co zde chodí číst mé ne příliš dobré články. Myslím, že většina z nich jsou MLS. Připadám si, jako bych měla opravdové přátele, i když vás neznám osobně. Přece jenom já moc přátel ve skutečnosti nemám. Možná je to špatně a možná taky ne. Já nevím... Prostě to nějak je :). Jak jsem psala už dříve, mám vás všechny moc ráda a vážím si každé zbloudilé duše, která se zde objeví :).
❤️

Wanna be my lunacy soul?

13. března 2014 v 20:46 | Paralysia
Jak jsem psala už dříve... Něco jako AFFS nebo SB. Takže pokud by chtěl někdo být mou šílenou duší... Vyplň do komentářů:
1. Přezdívka
2. Blog
3. Proč zrovna má duše?
(neboli proč mě chceš mezi spřátelené blogy)
...
Podmínky jsou myslím jasné a lehké:
1. Navštiv a zanech komentář aspoň jednou za měsíc :).
2. Dej si na někde na blog mou ikonku, která bude odkazovat na můj blog, nebo jednoduše odkaz.
...

...
Vítám každou duši mezi mými šílenstvími :).

Knihy, knihovny - Naše světy

13. března 2014 v 18:24 | Paralysia |  Deník
Přemýšlela jsem, co napsat. Bude to asi krátký článek, ale co já vím? Napadnou mě další věci a budu psát a psát. Článek o knihách, proč je tak miluji. Zkrátka knihy.
Vždy se těším na den, kdy se chystám navštívit knihovnu a je jedno, jestli je to školní nebo městská knihovna. V té školní si knihy půjčuji jen málokdy. S Callou tam pomáháme a není to vůbec těžké, protože je to malinká knihovna. Ale nevadí mi to. Knihy si tam půjčuji jen tehdy, když jsou objednány dobré tituly, nebo když zkrátka potřebuji nějakou tu povinnou četbu. A při dlouhých chvílích si listuji staršími knihami a někdy si je dokonce půjčím i domů. Potom je sice nečtu, ale snažím se k tomu dostat. Školní knihovna je mou oblíbenou místností ve škole nejen kvůli knihám, ale i kvůli tomu, že je to asi nejteplější místnost. Nevím, všude se klepu zimou a prsty na rukou se mi asi špatně prokrvují, jelikož je mám neustále ledové. A ta vůně knih... Mám ráda vůni nových i starších knih. Samozřejmě nemyslím zatuchlinu...
Městská knihovna má jedno velké plus a to je množství knih. Existuje i to mínus, což je... Častěji se stává, že ta nenajdu knihy, které jsem si vyhlídla. Ano, mohla jsem knihovnici říci, ať mi ji schová na jindy, ale já jsem já. Nemám ráda obchody, kde si musím o věci říkat... Snad se naučím tam chodit. Tedy, spíš přinutit.
V knihovně častokrát potkám staré lidi. Nebo bych měla říct stařenky, babičky. Chlapa nebo kluka jsem tam viděla snad jen dvakrát a byl to malý kluk a syn knihovnice. Přijde mi takové zajímavé, že tam ty stařenky chodí s igelitkami, které jsou přeplněné romány. Není to ani zvláštní, protože staří lidé jsou většinou v důchodu a nemají co dělat. Například moje babička čte a navléká korálky na silon nebo na šňůrku. Náhodou vypadají dost dobře a zrovna mám jeden "provázkový" na levém zápěstí. Je takový zelený. Moje nejoblíbenější barva...
Přísahám, že bych někdy lidem, co odsuzují knihy dala pohlavek. Vím, je to každého názor, ale jde o to, že... Můj brácha nesnáší, když si čtu. Vlastně jen někdy, ale je to spíš často. Jednou řekl něco ve smyslu: "Zase čteš ty sračky?" a to mu je 13. Řekl to jen jednou, ale i tak mě to moc mrzí. Přiznám se, že mi bylo trochu do pláče a ěla jsem chuť ho skopat. Books!Teď si opravdu nevzpomenu, co jsem zrovna četla, ale o to nejde. Pokud někdo nemá rád knihy, nemá hned říkat něco o "sračkách". Nemá k tomu přece důvod. Proč? Taky se mi některé věci prostě nelíbí, nebo nemám ráda určité osoby, ale to neznamená, že musím vše shazovat. Prostě si řeknu, že já ráda knihy mám, ten druhý ne a nic s tím neudělám. Ten druhý by si měl říct a především se zamyslet, k čemu je kniha dobrá a proč jsou tak důležité. Nemusí se mu to líbit ani tak, ale... No, snad mě chápete. Docela obdivuji svého spolužáka, že všechno řekne narovinu. Toto se stalo po referátu na knihu. "Měla to dobré a asi by mě to bavilo, jen kdyby to nebylo tak dlouhé." Je to kluk, takže to stoprocentně chápu a délka je také na každém. Pokud se nepletu, tak přečetl aspoň jednu knihu, která má více než sto stran. Možná přečetl i víc, to už opravdu nevím. Jde o to, že je to kluk, u kterého by jste to možná ani nečekali. Takový ten, co si dovolí na učitele a tak.
Další spolužák, který mě mile překvapil knihy dokonce čte, jakože ČTE. Ne, že je musí číst, ale chce je číst. Teď jsem si s ním sice dlouho nepsala, protože mě v určitých věcech docela naštval, ale vím o tom, že četl. Nevím, jak je to v této době. Možná se ho na to zeptám...
Proč mám ráda knihy? Je možné, že jsem to zdědila po obou svých babičkách a po mamce. Čtení pro mě bylo vždycky důležité. Opravdu hodně doufám, že se normální kniha z papíru nezmění v elektronickou čtečku. Ano, je to levnější, šetří to přírodu(i když ropa...), ale kniha je prostě... Kniha. Asi jsem šílená, ale myslím dopředu. Mám strach, že se některé knihy, jako je třeba Harry Potter, přestanou prodávat, i když je to nepravděpodobné, ale snad víte, jak to myslím. Chtěla bych mít celou sérii Harryho Pottera doma! A číst a číst a číst, až budu umět všechna kouzla, co se v knize objeví. Taky mám strach z toho, že se knihy přestanou prodávat úplně a nahradí je technika, přestože když jsem v knihkupectví, tak tam nikdy není prázdno. Nebo si toho moc nevšímam, protože jsem zahleděná do těch krásných voňavých obalů... Myslím, že bych knihkupectví měla co nejdříve navštívit. Z důvodu... Abstinence? Cute
Naše světy... Zkrátka naše světy. V knize si můžeme vše představit a domyslet a předvídat a nadávat a chválit a přemýšlet nad tím, co by jsme udělali v dané situaci a, a... Například ze série Delirium už mi pořádně šibe. To víte, když se smíchá Delirium - Divočina a The walking dead - The walking dead. Přežití plus přežití. Když se nudím, hledím na všemožné předměty v místnosti a přemýšlím, jak by se daly použít, a jestli bych s nimi zabila walkera(chodce). No, řekněte, že jsem v pořádku. Občas si dokonce takovou apokalypsu přeji, ale jen tak... Nedosažitelný sen. Samozřejmě doopravdy nechci, aby se to stalo, protože by zemřela kupa lidí včetně mých přátel a rodiny. Jen je to takový adrenalin. Mluvím tady o The walking dead a myslím tím seriál. Sakra, bavíme se o knihách! Vlastně ono je to jedno. Naše světy? Apokalypsa plná chodců. Taže...
Co si o tom všem myslíte. Vysypala jsem tu snad všechno, co jsem chtěla a tady to máte :).

Just informations..

11. března 2014 v 17:18 | Paralysia |  Deník
Po dlouhé době vás zdravím :). Chci vás jen informovat o tom, co se dělo a co se bude asi dít. Jak jsem zjistila, přesun většiny článků z mého starého blogu přece jenom není tak jednoduchý. Navíc mi do toho vešla škola a rodinné záležitosti. Jeden víkend? Ne, to jsem napsala úplnou hloupost.
Tak tedy od začátku. Protože jsem chtěla mít vše přehledné, tak jsem si změnila email na blogu, ale co se nestalo? Zjistila jsem, že email, který jsem chtěla mít na blogu wrote-by-shadow, je i u mého starého blogu. Tak nějak se to všechno zamotalo, že jsem se zkrátka na ten starý nemohla dostat a o všem vám říci. Z blog.cz mi nikdo neodepsal, ale ani mi to nevadí. Sice mi to dává hodně práce, ale já se s tím dokážu smířit :).
A přezdívka? Tu už jsem si vymyslela dříve a asi se mi líbí víc než Charbon. Možná je to kvůli vzniku jmen. Paralysia je od slova "paralysed" a Charbon je zkrátka CHARlie a BONnie. Charlie je z mého oblíbeného filmu a Bonnie je naše fenka. Slovo "paralysed" pro mě však znamená více. Jaksi to vysvětluje celé ty útěky do mojí mysli nebo tak něco. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale zároveň to prostě vím.
Co dál? Zrovna teď mě napadlo, že bych si pročetla tu svou pomotanou povídku jménem "Srdce modrokrevných" a trochu ji poupravila, ale to se ještě uvidí. Podle času a nálady.
Povídky od spřátelených blogů si budu co nejčastěji číst a budu se snažit. Navíc bych teď měla dočíst "Stopy noci" od Luka. U SB, u kterých zatím nic nečtu si časem něco najdu :). Nebojte ;).
Týden jednorázových povídek už asi nebude. Nebo bude, ale nevím kdy, jelikož pořád pokračuji s přesunem.
V menu jste určitě zaregistrovali nový banner a taky chybějíc banner. Nová povídka nese název "Léčitelka duší"
a chybějící banner? To záleží na vás. Pokud chcete, abych pořád pokračovala v psaní "Broken souls", informujte mě :). K nové povídce mě napadají další a další momenty. Doufám, že se mi v psaní této povídky zadaří. Čekejte, že mi to psaní bude déle trvat, protože se chci na tuto povídku opravdu snažit.
Co znamená "Paralysia´s lunacy"? Paralysiino šílenství. Líbilo se mi to možná o trochu víc než insanity. I když... Obě slova jsou pěkná, ale lunacy zní tak... Nevím, prostě jsem si toto slovo vybrala. Podle google translate to znamená i hloupust, nebo něco takového.
Dále "My lunacy souls", což znamená "Mé šílené duše" či jinak podobně. Je to úplně to samé jako SB nebo AFFS, akorát jsem si vymyslela něco svého :). Sakriš... Zapomněla jsem se vás zeptat, jestli se vám nová přezdívka, a celkově blog, líbí. Tak co? Napište do komentářů cokoliv :). Nezapoměňte, že upřímnost je důležitá :).
Všimla jsem si, že na můj starý blog se hlásí i několik dalších lidí do výzvy, za což jsem moc ráda :). Ráda si čtu vaše výtvory a ještě se mi nestalo, že by se mi jeden z těch výtvorů nelíbil, takže pořád jásám :). Je to můj zatím největší úspěch :). Moc děkuji všem. Ať jste můj spřátelený blog, nebo ne, mám vás ráda :).